Forum Nokia

Na český trh by měla Nokia 5800 dorazit v prvních týdnech příštího roku, takže verze, která dorazila k nám do redakce, není ještě definitivní. Na druhou stranu, software v přístroji už by měl být opravdu blízko tomu finálnímu. Zlepšení můžeme čekat především u foťáku, ale to je u Nokie skoro pravidlem.

Vzhled a konstrukce

Dotykové telefony jsou trendem dneška. Výrobcům evidentně iPhone ukázal cestu, jak se zbavit jednoho potencionálně problematického kusu telefonu, tedy klávesnice. Čím méně pohyblivých mechanických věcí, tím pro výrobce méně případných problémů s opravou. Takže dotykové ovládání zní jako dobrý nápad.

  

  

 

Nemluvě o tom, že se konstruktéři zbaví nejen klávesnice samotné, ale s ní i problému, jak dostat rozumně velkou klávesnici do rozumně velkého přístroje. Takže nemusí už dále řešit vyklápění nebo vysunování, a zase mají o problém méně. Jako by je to ale trochu omezovalo v rozletu, drtivá většina současných dotykových telefonů si je podobná jako vejce vejci.

Aby se dal telefon pohodlně ovládat prsty, musí v ruce dobře sedět. Tím pádem prostoru pro různé "perverznosti" zbývá méně. Jenže ono je méně někdy více, a tak na první pohled poměrně konzervativní Nokia 5800 Xpressmusic je jedním z nejhezčích telefonů finského výrobce za poslední dobu. Opět sice narážíme na tradiční problém aktuálních modelů, slabý a důvěru příliš nevzbuzují zadní kryt. I on je ale aspoň o trochu pevnější než třeba u N96.

Celkově tak dílenské zpracování tohoto přístroje působí opravdu velmi slušně. V každém případě mnohem lépe než u nejnovějších modelů N Series. Téměř úplná absence pohyblivých dílů k tomu určitě přispívá. I když od toho ohlédneme, působí Tube velmi spolehlivě. Navíc i přes s rozměry 111 x 51,7 x 15,5 mm (je o kousek vyšší než N96) působí tenhle telefon velmi subtilně, a to je určitě plus. Vahou 109 gramů pak patří do lepšího průměru.

  

  

 

Velmi chytře jsou vyřešeny krytky SIM karty a paměťové karty – na první pohled připomínají tlačítka. Krytky drží na místě pevně a nevypadají, že by začaly časem dělat problémy. Slot na SIM by si ale asi zasloužil trochu předělat. Pokud často měníte SIM karty, asi vás 5800 začne časem štvát. Musíte totiž sundat baterii a pak použít dotykové pero nebo tužku k vyndání karty. Nic moc pohodlného.

To slot na paměťovou kartu je řešen standardně. Přístroj si poradí s Micro SDHC kartami, v přístroji, který jsme dostali k testování byla dokonce 8GB karta. Podle specifikací by měla tato karta být i součástí finálního balení. My jsme pro jistotu otestovali telefon i s 8GB a 4GB kartou Kingston a obě fungovaly bez problémů také.

Displej a klávesnice

Jak už několikrát padlo, u Tube žádnou klávesnici očekávat nemůžeme. Tedy přesněji, žádnou hardwarovou. Pro zadávání dat do telefonu jsou pochopitelně k dispozici klávesnice softwarové. Uživatel si může vybrat mezi čtyřmi způsoby psaní. Vybírat lze mezi klasickou alfanumerickou klávesnicí, která je vlastně pouze přenesením klasické telefonní klávesnice na displej, rozpoznáváním znaků a dvěma typy QWERTY klávesnice.

  

  

 

Samozřejmě pokud se rozhodnete pro rozpoznávání znaků, budete muset sáhnout po dotykovém peru, které je standardní součástí dodávky, a najdeme ho v pravém dolním rohu. Bez pera se asi neobejdete ani u malé QWERTY klávesnice, u níž jsou písmenka relativně malá. U plné QWERTY počítejte s otočením displeje na šířku, ale lidé se slabšími prsty asi budou moci psát bez problémů.

Vystačíte-li s alfanumerickou klávesnicí, můžete nechat dotykové pero odpočívat. Softwarová "tlačítka" jsou dostatečně veliká i pro uživatele se silnějšími prsty. K pohodlné práci přispívá i vibrační odezva, která se naštěstí v poslední době stává standardem. Při psaní na tomto typu klávesnice můžete psát buď opakovaným stiskem nebo pomocí T9. Bohužel v testovaném přístroji byla jen anglická T9, ve finálním pro český trh ale samozřejmě bude česká.

Ovládání se logikou nijak zásadně neliší od ostatních přístrojů s operačním systémem Symbian. Vše je samozřejmě trochu přizpůsobeno pohodlnému ovládání prstem. Podobně jako u ostatních Symbianových přístrojů, i v tomto případě si lze změnit zobrazení menu z klasické mřížky na seznam. Chybí půlkruh, který přišel s Feature Packem 3, ale pravda je, že ten by se pro ovládání prstem úplně nehodil.

Docela praktické je mechanické šoupátko na zamykání klávesnice, které se nachází na boku. Možná je to jeden ze současných trendů, podobné měla i Motorola Zine Z5.

  

  

 

Nebyla by to ale Nokia, aby nám v menu nenachystala nějakou záludnost. Z počátku vám totiž asi bude dělat problém odhalit, kdy položku vyberete pouze jedním ťuknutím, a kdy je na řadě "dvojklik". Pokud totiž můžeme soudit, hlubší logiku tohle rozdělení postrádá. Zkrátka si budete muset zvyknout, že někdy bude potřeba dotyk zopakovat. Že by onen vzývaný "multitač"? (Ano, vím, že se jedná o jinou funkci, dovolte mi prosím trochu té básnické licence.)

Další věcí, která možná fanoušky N a E Series trochu zklame, je aktivní menu. Uživatel si může zvolit, jestli chce mít na základním displeji vybrané kontakty nebo klasické aktivní menu, jak ho známe z dalších Symbianových modelů. Zklamání je ale v relativně malém počtu odkazů. Zatímco u telefonů s FP3 je možné mít v horním řádku sedm aplikací a další dvě nastavit na softwarové klávesy, u Nokie 5800 máte pouhé čtyři odkazy. Další dva odkazy, totiž menu telefonní číselná klávesnice a vstup do kontaktů, jsou v dolním řádku napevno.

  

  

 

Trošku rozporuplný dojem máme také z přístupu do menu pomocí hardwarového tlačítka ve středu pod displejem. Má to jistě svoje výhody, ale u dotykového telefonu člověk přece jen nějak intuitivně hledá vstup do menu na displeji. Možná je to ale jen profesionální deformace. Celkově ale musíme zhodnotit ovládání jako povedené. Rozhodně nám nedělá větší problém se v něm vyznat, než v případě iPhonu. I když jeho menu je – i vzhledem k menšímu počtu funkcí – přece jen triviálnější.

  

  

 

Zajímavým momentem je multimediální menu. To se objeví po "stlačení" senzorového čidla, které se nachází v pravém horním rohu nad displejem. Umožní rychlý přístup do hudební knihovny, k prohlížení fotek, k internetovému prohlížeči, přehrávači videa, a také k nástrojům pro sdílení obsahu na internetu. Multimediální menu je velmi praktické, je jen možná škoda, že uživatel nedostane šanci si jeho uspořádání přizpůsobit.

Displej:

V tomto případě ovšem Nokia 5800 Xpressmusic míří hodně vysoko. Displej se v tomto případě opravdu povedl. Jedním z plusů je poměrně velká úhlopříčka – 3,2“ je mírně nadprůměrná hodnota, která je navíc podtržena rozlišením 320 x 640 bodů. Vyšší rozlišení oceníte hlavně při procházení webu, ale také třeba při navigaci.

 

Upřímně trochu nechápeme, proč si musí Nokia vypomáhat zbytečnou obezličkou s nHD, což má znamenat Near HD. To je naprostý nesmysl, i kdybychom přistoupili na to, že za HD budeme považovat rozlišení 1 280 x 720 bodů, je rozlišení Nokie zhruba čtvrtinové. Nemůžeme se ubránit vzpomínce na video z modelu N93, které Nokia označovala také za Near DVD. Zkrátka, máme asi jiný pojem o tom, co je "near".

Zvlášť když displej v Tube tuhle nesmyslnou výpomoc ani nepotřebuje. Je totiž opravdu dobrý a vysoký kontrast i jas zaručují dobrou čitelnost za většiny situací. Zobrazení 16 milionů barev už začíná být u Nokie samozřejmostí, takže uvidíme, kdy přijde s dvojnásobkem. Docela by nás zajímalo, kdo je schopen rozlišit aspoň 256 tisíc barev.

 

Podobně jako u ostatních modelů, i v případě 5800 se displej otáčí automaticky na šířku, pokud tak telefon otočíte. Neobjevili jsme však možnost, jak otáčení vypnout. To ale funguje o něco spolehlivěji než u modelů N Series. V některých případech se otočení displeje vyvolá automaticky, například při zvolení plnohodnotné QWERTY klávesnice, aktivaci fotoaparátu nebo třeba při přehrávání videa. Právě v těchto případech lze naplno využít rozlišení displeje.

Baterie

Po velkém zklamání s Nokií N96 jsme se trochu obávali, jak to bude u Tube s výdrží baterie. Musíme ale uznat, že jsme byli příjemně překvapeni. Určitě hodně prospělo použití vysokokapacitní Li-Pol baterie. Přece jen 1 320 mAh patří k vyšším hodnotám, se kterými se potkáváme. Výdrži telefonu to rozhodně prospělo, ale samozřejmě těžko lze čekat týdny.

 

Podle údajů výrobce by měl telefon vydržet až 406 hodin v režimu stand-by a necelých 9 hodin hovoru. To jsou údaje pro GSM sítě, ve 3G sítích jsou hodnoty o něco nižší. I tak ale jde samozřejmě o teoretické hodnoty, v praxi byla výdrž citelně menší. Při běžném používání ale Nokia 5800 vydrží mezi dvěma a čtyřmi dny, což je na Symbian telefon této kategorie slušné.

Při intenzívnějším používání ovšem není problém vybít telefon během necelého dne – zvlášť když přidáte wi-fi a navigaci. I tak si ale Tube ve srovnání s multimediálními sestřičkami stojí slušně.

Podle údajů výrobce by měla Nokia 5800 zvládnout přehrávat video necelé čtyři hodiny, což by odpovídalo zhruba dvěma filmům. Této hodnotě jsme se s plně nabitým telefonem zhruba přiblížili. To je velké plus pro případ, že budete chtít používat všechny multimediální funkce telefonu – i při delším letu zvládne jak jeden film, tak pár hodin přehrávání hudby.

Symbian

S novým modelem se setkáváme poprvé i s novou verzí Symbianu, která je označená jako S60 5th Edition. V podstatě jde o rozšíření S60 o podporu dotykového ovládání. To sice není pro Symbian něčím úplně novým, nicméně původní UIQ získal Sony Ericsson a podle všeho se již jedná o mrtvý systém. Nokia si tedy vyvinula podporu dotykových displejů sama.

 

 

 

 

Pokud jde o novinky, ty jsou spíše trochu skryté a ocení je hlavně vývojáři. Přímo součástí systému by tak měla být vylepšená podpora Javy (Tube by si měl poradit i s novou JavaFX), přehrávání Flash animací i programovacího jazyka Python.

Když k tomu přidáme ještě podporu TCP/IP, měly bychom se časem dočkat i hodně zajímavých a propracovaných aplikací. Zajímavé je, že s novou verzí Symbianu by si měla poradit i Nokia N79 a N96 (N96-3). Uvidíme, co přinesou další updaty firmware u těchto přístrojů.

 

Jedním z nejpříjemnějších zjištění byla pro nás celková rychlost přístroje. Přiznáváme, že iPhone je pořád o něco rychlejší, ale Nokia jeho náskok znatelně stáhla. I tak má jablečný zázrak zhruba dvojnásobně rychlý procesor – v modelu 5800 je použit rychlejší z procesorů používaných Nokií, tedy 369MHz procesor ARM 11.

Telefonování a zprávy

Z minulého odstavce je vlastně celkem jasné, co čekat od telefonního seznamu. Pokud jde o rozsah položek, získáme už prakticky totožný komfort, na který jsme zvyklí z Microsoft Outlook. Celková kapacita telefonního seznamu je přitom omezena pouze dostupnou pamětí, což znamená, že na omezení jen těžko narazíte. Už od minulého Feature Packu navíc přístroje umí pracovat jak s pamětí v telefonu, tak na SIM kartě.

 

I o zprávách lze říci prakticky totéž. Na rozdíl od iPhonu si Nokia 5800 hravě poradí nejen s obyčejnými SMS zprávami, ale i s multimediálními zprávami (a ani nemusíte nic dalšího instalovat). Při psaní zpráv máte k dispozici všechny výše zmíněné klávesnice, při využití alfanumerické je k dispozici i T9, v testovaném přístroji přirozeně v angličtině. Jako u předchozích verzí už je sjednocen editor pro SMS a MMS zprávy.

Psaní na dotykové klávesnici je přece jen mírně pomalejší než v případě klasické hardwarové. Pokud ale zvolíte klasickou alfanumerickou klávesnici v kombinaci s T9, nebude zpoždění nijak zásadní. Hodně prospívá i vibrační odezva klávesnice, která psaní opravdu urychluje. Pro SMS maniaky je vždy možnost využít externí klávesnice připojené přes Bluetooth.

 

Ta se bude hodit také při práci s e-maily. Kromě klasického, a poměrně komfortního, e-mailové klienta, který si poradí i s přílohami, můžete na Nokii nastavit účty, které se budou automaticky synchronizovat při spojení s počítačem. Navíc je pro tento přístroj k dispozici i Mail For Exchange umožňující vzdálenou synchronizaci s firemním poštovním serverem. Díky tomu může nabídnout i 5800 komfort podobný systému BlackBerry.

Data a organizace

Ač jde o telefon z řady Xpressmusic, nemusí se Nokia 5800 nijak stydět ani v případě, že ji vezme do ruky čistokrevný manažer. Už použití Symbianu je dostatečnou zárukou komfortního kalendáře, který je opět srovnatelný s Outlookem a může být automaticky bez problémů na dálku synchronizován se serverem Exchange, případně lokálně s počítačem.

 

Poměrně silný je recenzovaný přístroj i co do možností spojení s okolím. Většinu možností jsme už vlastně tak trochu prozradili. Základem je samozřejmě podpora EDGE, a také 3G doplněné HSDPA. V tomto případě jde o kategorii 6, tedy 3,6 Mb/s. I když už jsou dnes na trhu telefony podporující dvojnásobnou rychlost, ve většině světových sítí je 3,6 Mb/s stejně maximem.

Kromě toho nabídne přístroj i podporu wi-fi, konkrétně jde o specifikace IEEE 802.11b a g. Možná bychom ocenili, kdyby přístroj nabídl i v současnosti již téměř dokončený standard n, přiznáváme ale, že rozdíl v rychlosti by asi na telefonu nebyl téměř znatelný. Rozhodně by to ale prospělo dosahu a citlivosti čipu. I bez této normy patří ale v těchto parametrech 5800 k lepšímu průměru.

Podporu wi-fi lze využít nejen pro přístup k internetu, ale také pro levnější volání. Přístroj má totiž v sobě zabudovanou podporu protokolu SIP pro internetovou telefonii. U minulých modelů Nokií byly ale problémy s komptabilitou s některými poskytovateli. U aktuálního modelu jsme funkčnost SIP prozatím nemohli podrobněji prověřit. K problematice se ale určitě ještě vrátíme.

Ačkoli jsme si na to u Symbian přístrojů už zvykli, ve standardní dodávce nenajdeme nástroje pro práci s Office dokumenty. Není to ale žádný velký problém, základní verzi umožňující dokumenty pouze prohlížet a upravovat si totiž můžete stáhnout zdarma prostřednictvím katalogu. Pokud byste vyžadovali i podpor vytváření dokumentů, musíte si přikoupit licenci. Nebo si z internetu stáhnout MobiWord a v něm si soubor vytvořit.

Zábava

Zařazení do série Xpressmusic napovídá, že Nokia 5800 by měla být především zábavným telefonem. Nelze tedy, než tuto sekci začít jinak než hudebním přehrávačem. Ten sice nepřináší žádná zásadní vylepšení, o ty se už postaral několikrát zmíněný FP3. Na druhou stranu už nabízí naprosto dostatečný komfort, před kterým se mohou levné Flash přehrávače opravdu třást.

 

Přirozeně nechybí spolehlivá podpora ID3 Tagů, jedinou výhradu tak můžeme mít k přetrvávající absenci podpory češtiny. O něco jednodušší (a možná i automatické) by mohlo být také přiřazení obrázku albu, to jsou ale prakticky jen detaily. Přehrávač se ovládání výhradně přes dotykový displej, což jej činí opravdu intuitivním.

Nezbytným atributem hudebního telefonu je 3,5mm jack umožňující připojení libovolných stereo sluchátek podle volby uživatele. Ten se už stal u Nokie samozřejmostí a tento model z řady pochopitelně vybočovat nemůže. Použít můžete také Bluetooth sluchátka, protože přístroji nechybí podpora stereo Bluetooth profilu (A2DP), ani streamingu a ovládání přes Bluetooth.

Příjemným překvapením byl pak výkon integrovaných reproduktorů, které neznějí – na poměry mobilních telefonů, pochopitelně – ani trochu špatně. Zatímco většiny předchozích přístrojů je poslech čirá zoufalost, v případě Tube lze poslech (hlavně třeba filmu) na hlasitých reproduktorech bez větší úhony přežít.

Pokud vám dojde zásoba hudby či podcastů na paměťové kartě (kartách), můžete sáhnout i po FM rádiu. To stále využívá sluchátka jako anténu, což začíná být poněkud otravné. Opravdu by nešla integrovat? Trochu nás také zarazilo, že rádiu evidentně chybí podpora RDS. To je velká škoda, přece jen orientaci v přehrávaných stanicích to prospívá.

Přehrávačem videa zůstal osvědčený RealPlayer, který si bez zaváhání poradí s většinou běžně používaných formátů. Bohužel stále chybí přímá podpora DivX, ale jinak si můžete přehrát filmy v MP4, dokonce s podporou MPEG4-AVC (30 fps) či WMV 9. Právě podpora WMV doplňující dosud nabízený RM, dále rozšiřuje možnosti uživatele přehrát si soubory přímo z webového prohlížeče.

Co je poměrně důležité: pokud si do telefonu chcete nahrát jakýkoli obsah, ať už je to hudba, video či třeba obrázky, můžete tak udělat na libovolném počítači a nepotřebujete žádný speciální software. Telefon lze totiž přes standardní USB kabel připojit v režimu Mass Storage, kdy se paměťová karta tváří pro systém jako další z disků. Případně můžete jednoduše vložit Micro SD kartu do čtečky, a obsah zkopírovat.

Velkým zklamáním je pro nás fotoaparát. Rozlišení 3,1 Mpx je už dnes opravdu málo, ale to bychom dokázali odpustit. Problémem je, že kvalita obrázků nijak oslnivá není. Ostření funguje celkem spolehlivě, ale fotky naprosto degraduje viditelný šum i při relativně dobrých světelných podmínkách.

Jak jsme už uvedli, nejde ještě o finální verzi přístroje a u Nokie dochází ke značnému pokroku i mezi jednotlivými verzemi už finálního firmware. Foťák tedy ještě zcela nezatracujme, miniaturní objektiv ale bohužel moc nadějí nedává.

Navigace

Jak se stalo u Nokie dobrým zvykem, všechny letošní modely střední a vyšší třídy jsou už standardně vybaveny GPS přijímačem, takže se dají použít pro navigaci. Přijímač má opět všechna vylepšení, která přinesl FP3, takže studený start je nyní díky podpoře aGPS opravdu slušně rychlý a větší problémy nejsou ani s citlivostí.

Relativně velký displej vám tak přidá další argument pro to, jestli místo investice do samostatné navigace raději nesáhnout po telefonu. Pravda, uživatelský komfort je pořád citelně nižší, ale už není tak špatný, aby to za úvahu ani nestálo. Rychlejší procesor i v tomto případě přináší rychlejší a přesnější reakce, což je jistě pozitivní.

V dodávce jsou pochopitelně opět Nokia Maps. Prozatím jde verzi 2, protože v Barceloně ohlášená trojka stále ještě není hotová. Ve zdarma dostupné verzi není možné tento program použít pro navigaci, ale pouze pro zobrazení trasy. Na rozdíl od Google Maps ale můžete mapové podklady předem stáhnout a uložit na paměťovou kartu, hlavně v zahraničí to může znamenat úsporu několika desítek tisíc za datové přenosy.